Jak poznat únik oxidu uhelnatého a co dělat?

Vždy, když se přiblíží topná sezóna, dostáváme od zákazníků dotazy týkající se detektorů oxidu uhelnatého. Jak fungují, kam je správně umístit, pro jaké druhy vytápění jsou vhodné a podobně. Jsme rádi, že se o toto téma lidé v posledních letech více zajímají, protože otravu tímto jedovatým plynem není radno brát na lehkou váhu. Sepsali jsme proto odpovědi na nejčastěji kladené otázky spojené s únikem oxidu uhelnatého a rady, jak jej detekovat a co dělat, když vám doma uniká.

Proč je oxid uhelnatý jedovatý

Začněme tím, že oxid uhelnatý s chemickou značkou CO je neviditelný plyn bez zápachu, který je prudce jedovatý. Tyto vlastnosti však bohužel znamenají, že sami si jeho výskytu snadno nevšimnete. Vzniká nedokonalým spalováním paliv, například dřeva, dřevěného uhlí a uhlí, topného oleje, parafínu nebo zemního plynu, propanu a butanu. Nebezpečná koncentrace CO může v objektu nejsnadněji vzniknout, pokud je spalovací zařízení vadné nebo nesprávně udržované, případně se během provozu nedostatečně větrá a oxid uhelnatý se tak hromadí v místnosti. Pokud doma topíte plynovým kotlem, krbovými kamny, využíváte-li plynový průtokový ohřívač vody (karmu) či vaříte na plynovém sporáku, měli byste předcházet otravě nebezpečným CO včasnou detekcí jeho úniku.

Závažnost otravy, k níž dochází vdechnutím, závisí na koncentraci a délce expozice. To jednoduše znamená, že nebezpečnost úniku oxidu uhelnatého a jeho následky jsou tím vyšší, čím déle jste byli dýchání plynu vystaveni a čím více ho bylo. Jak uvádí Státní zdravotní ústav, který je organizací Ministerstva zdravotnictví, toxicita CO je dána tím, že omezuje, případně znemožňuje přenos kyslíku z plic do tkání. Oxid uhelnatý odborně řečeno snižuje přenosovou kapacitu krve pro kyslík a brání také uvolňování kyslíku ve tkáních, ty pak trpí jeho nedostatkem, tzv. hypoxií. Nedostatečné okysličení důležitých orgánů, jak je asi každému jasné, může být fatální.

Jaký je rozdíl mezi CO a CO₂?

Z komunikace se zákazníky víme, že někdy si lidé pletou oxid uhelnatý a uhličitý. Rozdíl mezi CO a CO2 je však důležitý. Oxid uhličitý je těžší než vzduch, drží obvykle při zemi a je součástí kouřových plynů. V domácnostech se jeho koncentrace zvyšuje při nedostatečném větrání místností s vyšším počtem lidí, kteří jej vydechují. Když je někde vydýchaný vzduch, tak vás také rozbolí hlava a při vysoké koncentraci může dojít až k nevolnosti nebo křečem. V tomto článku se však věnujeme oxidu uhelnatému, který starší ročníky znají ze školních učebnic také jako kysličník uhelnatý.

Jak bezpečně poznáme, že doma uniká oxid uhelnatý

I hasiči každý rok upozorňují, že ​​trend omezování tepelných ztrát u budov vede k tomu, že lidé v bytech utěsní okna a dveře svého obydlí takovým způsobem, že se nedostává vzduchu pro spalování ve spotřebiči. Riziko otrav oxidem uhelnatým roste vždy s topnou sezonou. Na vině jsou nejčastěji vadné plynové ohřívače vody a kotle. Mimochodem, jestli doma používáte ty, tak možná oceníte také náš článek “Jak vybrat termostat”.

Nezapomínejte na pravidelné revize a čištění spotřebičů a spalinových cest ještě před sezonou, zvláště, pokud vám to ukládá vyhláška o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty. HZS také připomíná, že zimní počasí riziko násobí, protože ze špatně odvedeného kouřovodu se navíc spaliny mohou inverzí částečně vracet zpět do místnosti.

Jak se projevuje otrava oxidem uhelnatým?

Projevy otravy nejsou nic příjemného. Nejprve nastupují bolesti hlavy, a to i při relativně nízké koncentraci 200 ppm (tj. počet částic na jeden milión). Se zvyšujícím se množstvím CO ale přibyde zhoršení koordinace, otupělost, snížení pozornosti a kognitivních schopností. Jak už jsme uvedli, důležitá je kombinace délky vystavení dávce a síla koncentrace dýchaného CO. Jakmile pocítíte nevolnost, silné bolesti hlavy a závratě, musíte urychleně jednat. Při vystavení po delší dobu nebo inhalaci vysoké dávky mohou následovat mdloby, bezvědomí a pokud taková osoba neopustí oxidem uhelnatým prosycený prostor a není jí poskytnuto ošetření, tak bohužel i smrt.

Co je detektor oxidu uhelnatého a jak funguje

Z výše uvedených informací už víme, jak tento neviditelný plyn, který ani nijak “nesmrdí” může být nebezpečný. Proto v EMOS vyvíjíme detektory oxidu uhelnatého. Ty odhalují přítomnost jedovatého CO ve vzduchu a při dosažení nebezpečných hodnot vás upozorní hlasitým alarmem. Detektor je tedy výstražné zařízení pro sledování koncentrace jedovatého oxidu uhelnatého v domácnostech a firmách. Zvlášť firmy využívají pak GoSmart detektor TCS0101W s WiFi. Ten totiž poskytuje ochranu při úniku oxidu uhelnatého, i když jste vy sami mimo objekt, protože v případě alarmu dojde k vašemu okamžitému upozornění v aplikaci. Správce budovy tak má okamžitou informaci o hrozícím nebezpečí.

Je vhodné upozornit na časté chyby při užívání detektoru CO, které správnou detekci plynu mohou znesnadnit. Jeho senzor je elektrochemický článek, takže některé látky mohou ovlivnit jeho citlivost. Výstražné zařízení se z tohoto důvodu nesmí barvit, i kdyby vám na barevné stěně nepřipadalo estetické. Nestříkejte ani aerosolové přípravky v blízkosti zařízení, řeč je o spreji na vlasy, vodě po holení, parfémech a vadit mohou i některé čisticí prostředky a rozpouštědla. K čištění proto používejte pouze mírně navlhčený hadřík. Pro jistotu zmíníme, že zdrojem CO je i cigaretový kouř, proto kouření klasických tabákových výrobků v jeho blízkosti může způsobit falešný poplach. Ventilační otvory výstražného zařízení nesmí být zakryty, nepřekrývejte detektor dekoracemi nebo něčím podobným.

Firma EMOS má mnoho let zkušeností s výrobou a prodejem zařízení na detekci CO. Musíme proto jednoznačně říci, že bezpečný detektor CO je takový, který má funkci autotestu. Tady se opravdu nevyplatí ušetřit stokorunu. Detektor s autotestem má obrovskou výhodu v tom, že vás dokáže upozornit opticky a akusticky, pokud zjistí nízký stav baterie nebo jinou poruchu. Detektory CO od EMOS jsou vybaveny třemi LED diodami, které každých 30 vteřin signalizují, zda je zařízení plně v provozu. Je-li detektor v chybovém stavu a hodnoty CO v prostoru spolehlivě neměří, LED diody budou žlutě blikat a zařízení současně začne pípat. Funkčnost lze navíc kdykoliv ověřit stisknutím tlačítka TEST.

Pozor, hlásič varuje před vybitými bateriemi v době jejich poklesu na určitou hladinu napětí. Z tohoto důvodu není vhodné používat nabíjecí baterie, které mají oproti klasickým alkalickým bateriím stejného typu nižší napětí (např. 1,2 V namísto 1,5 V). Je dobré také vědět, že oficiálně je životnost detektoru uváděna od data výroby uvedeného na výrobku, ale fakticky je to od prvního vložení baterií. Baterie v detektoru vydrží i 10 let, ale nemá-li váš detektor zabudovanou kontrolu slabých baterií, měli byste je pravidelně vyměňovat dříve.

Kam umístit detektor CO a nejčastější chyby při jeho instalaci

Výstražné zařízení s detekcí CO, např. detektor GS827 by mělo být samozřejmě v každé místnosti, kde se nachází zařízení spalující palivo. Doporučuje se také nainstalovat jej do místností, kde trávíte hodně času, např. do ložnice. Naše rada, pokud nechcete mít detektorů v domácnosti více, zní takto: alespoň se ujistěte, že z ložnice a dalších pokojů uslyšíte jinde umístěné výstražné zařízení. Hlasitost alarmů EMOS je 85 db měřená ze vzdálenosti 3 metrů.

Jde-li o vhodné umístění, je třeba si uvědomit, že únik CO často vzniká u zdroje tepla a protože je tento plyn mírně lehčí než vzduch s nímž se mísí, tak jej teplý vzduch tlačí vzhůru. Z toho plyne, že jeho koncentrace je obvykle vyšší pod stropem. Detektor proto umístěte nejméně 15 cm od stropu a 180 cm od země. Měl by být zkrátka nad úrovní horních hran oken a dveří, ale ne přímo na stropu. Zařízení by také nemělo být úplně v rohu, dejte jej alespoň 30 cm od stěn. Další chybou je snažit se zvolit pozici zařízení příliš blízko potenciálního zdroje úniku CO, například těsně vedle kamen. Od zařízení spalující palivo je vhodné vzdálit hlásič 1 až 3 metry. Nedávejte detektor ani blízko větracích otvorů, do klenutých stropů nebo např. pod sedlovou střechu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tam se vysokou koncentraci CO dozvíte příliš pozdě. Pozor také u půdy, kůlny nebo sklepu, kde lze v zimním období dosáhnout příliš nízkých teplot (-10 °C), při takové teplotě nebude detektor správně fungovat.

Co dělat, když v bytě uniká oxid uhelnatý

Na úvod tohoto tématu je třeba říci, že součástí prevence otravy CO jsou dvě důležité věci. Jednak by ohledně příznaků otravy oxidem uhelnatým měly být poučeny všechny osoby, které pobývají v objektu, aby případný problém včas rozpoznaly. Za druhé by se měly seznámit se signály detektoru, aby na ně dokázaly neprodleně zareagovat.

Pokud je signalizována přítomnost CO v objektu, zachovejte klid a je-li to možné, ihned vypněte všechna zařízení spalující palivo. Informujte neprodleně všechny osoby v objektu o vzniklé situaci (neslyšíte-li se přes pípání, ztište dočasně alarm pomocí tlačítka TEST/RESET). Snažte se co nejvíce vyvětrat otevřením všech oken a dveří. Pokud alarm stále trvá, opusťte objekt a ujistěte se, že jej opustili i ostatní.

Pokud někdo vykazuje příznaky otravy oxidem uhelnatým (bolest hlavy, nevolnost), zajistěte mu lékařskou pomoc zavoláním na linku 112, kde k úniku také přivoláte hasiče. Možná ve spolupráci s nimi budete muset kontaktovat servisní organizaci spotřebiče a požádat je o pomoc při hledání a eliminaci zdroje úniku oxidu uhelnatého. Snad není potřeba připomínat, že po zažehnání akutního ohrožení musí spotřebiče, které spalují palivo, prověřit oprávněná osoba.

V tomto prakticky zaměřeném článku jsme se snažili podrobně rozebrat rizika úniku oxidu uhelnatého, předat rady, jak si vybrat vhodný hlásič jako prevenci otravy a upozornit na časté omyly při jeho umístění doma nebo ve firmě. Věříme, že s těmito tipy budete před jedovatým CO dobře chráněni a v případě hlášení jeho výskytu budete vědět, co dělat. Na závěr si dovolíme ještě jedno doporučení. Pro vaši nejlepší ochranu by měly být detektory CO instalovány jako součást kompletního systému protipožární a další ochrany, který zahrnuje také detektory kouře a detektor požáru THS916A a detektor plynu GS869.